20. ledna 2022: 730 let od narození Elišky Přemyslovny

PŘEMYSLOVCI VYMŘELI PO MEČI A CO BYLO DÁL?

Co přesně se stalo onoho parného srpnového dne roku 1306 v olomouckém děkanském domě, se už nedozvíme. Jisté je jen to, že mladičký Václav III. se stal obětí atentátu a upadl do bezvědomí, z něhož se již neprobral. A Přemyslovci vymřeli po meči! Zájemců o český trůn se objevilo hned několik a po čtyřech neklidných letech se do bojů o něj zapojila i Eliška Přemyslovna – dcera Václava II., sestra zavražděného Václava III.

DĚTSTVÍ S PŘÍSNOU MATKOU A NENÁVIDĚNOU MACECHOU

Jako páté dítě rodičů Václava II. a Guty Habsburské si příliš maminkovské lásky neužila. Guta prý byla na své děti přísná a navíc zemřela, když bylo Elišce pouhých pět let. Následně se otec oženil s dcerou polského krále Ryksou (v Čechách známé pod jménem Eliška Rejčka), která byla jen o čtyři roky starší než Eliška Přemyslovna. Krásnou, bohatou a muži obletovanou macechu od počátku nesnášela.

Mladá Přemyslovna byla svědkem otcova pomalého umírání, po němž se na čas uchýlila do svatojiřského kláštera, kde byla abatyší její teta Kunhuta Přemyslovna. Dost možná by se Eliška stala její následovnicí, kdyby nezasáhl běh dějin.

PŘÍLIŠ STARÁ NA VDÁVÁNÍ

Z Elišky, jediné neprovdané Přemyslovny přiměřeného věku pro případný sňatek, se stala důležitá postava mocenských bojů o trůn. Ten okupoval manžel Eliščiny sestry Anny – Jindřich Korutanský, který se královské koruny nehodlal jen tak vzdát. Nespokojená část české šlechty začala jednat. Spojila se s princeznou Eliškou a domluvili sňatek se synem samotného římskoněmeckého krále – s Janem Lucemburským.

Sebevědomá, krásná a nápadně snědá Eliška patřila ve své době k nevěstám, které již byly (jak bychom dnes řekli) věkově za zenitem, a tak ve svých 18 letech musela podstoupit potupnou zkoušku zv. ověření panenství. Teprve poté nastávající tchán rozhodl, že s ní svého čtrnáctiletého synka ožení. Slavná svatba se konala 1. září 1310 ve Špýru na břehu řeky Rýn a všichni obdivovali nevěstiny zlatem a perlami zdobené šaty, na jejichž vyšívání se prý sama vlastnoručně podílela. Málokdo tušil, že byly pořízeny na dluh, jelikož si Eliška na výbavu musela vypůjčit peníze od pražských měšťanů.

Mladý král však musel nejprve zjednat pořádek na Pražském hradě. Oblehl Staré Město a za pomoci staroměstských řezníků překonal pražské hradby. Když konečně Jindřich Korutanský s chotí ujeli z Prahy, mohl být Jan Lucemburský s manželkou Eliškou korunován v chrámu sv. Víta.

NEPOVEDENÉ MANŽELSTVÍ

Na pohled ti dva sice tvořili hezký pár, jejich manželský svazek však příliš šťastný nebyl. Eliška Přemyslovna sice sbírala svaté ostatky a podporovala kláštery byla pobožná, šlechetná, dobrotivá a k chudým lidem milosrdná, avšak měla i typické vlastnosti posledních Přemyslovců: ambicióznost, náladovost a vznětlivost.

Ani novomanžel Jan nebyl bez chyby. Díky svému francouzskému vychování byl rytířem každým coulem, uvyklý jemným mravům a přepychu, kterých se mu v českém prostředí nedostávalo. Kromě toho ho zaskočilo vysoké sebevědomí českého panstva, které mu projevovalo nesrovnatelně menší úctu, než bylo zvykem ve Francii. K tomu všemu neuměl česky ani slovo a ani za mák se mu nelíbilo manželčino mentorské chování, a to že se mu snažila mluvit do panování. Eliščina představa, že se Jan bude podobat jejímu otci Václavu II. (jehož mu často kladla za vzor) se brzy ukázala jako naivní.

K problémům, na nichž se nedokázali shodnout, patřila zejména narůstající moc Jindřicha z Lipé, která Elišce velmi vadila. Svou roli zde jistě sehrála fakt, že se jeho životní družkou stala její odvěká rivalka Eliška Rejčka. Nepřátelství přerostlo v otevřenou válku královen a Jan bohužel uvěřil našeptávání Jindřicha z Lipé, že chce Eliška získat český trůn pro syna, a proto by se před ní měl mít na pozoru.

MATKA „OTCE VLASTI“

Pobývala právě se svými dvěma nejstaršími dcerami a tříletým Václavem (budoucím Karlem IV.) v ústraní na hradě Loket, když sem v roce 1319 Jan se svým vojskem vpadl a nechal ji odvézt spolu s dcerami na Mělník. Kralevic Václav byl však od matky natrvalo odloučen.

Jan o Elišku neprojevoval žádný zájem, a dokonce jí zastavil výplatu důchodů. Eliška tak žila hlavně z podpory příbuzných, nejprve u zetě a dcery Markéty v Bavorsku, a nakonec v domě nevlastního bratra Jana Volka na Vyšehradě. Zde také 28. září 1330 ve 38 letech zemřela na tuberkulózu, kterou zdědila, podobně jako svou rozporuplnou povahu, po svých přemyslovských předcích.

Pochována byla v královské hrobce na Zbraslavi vedle svého otce Václava II. Na její poslední cestě jí nevyprovodil ani manžel, ani syn Karel pobývající v té době ve Francii. Když se o tři roky později směl vrátit do vlasti, jeho první kroky vedly právě k hrobu maminky Elišky Přemyslovny na Zbraslavi, kde uctil její památku.

Pražská místa spojená s životem Elišky Přemyslovny:

• Dům U Kamenného zvonu – vzácně dochovaný gotický dům byl patrně vybudován jako palác pro královskou rodinu, především Elišku Přemyslovnu. Je pravděpodobné, že právě zde přišel 14.5. 1378 na svět budoucí král Karel IV. V současné době slouží jako výstavní prostor Galerie hlavního města Prahy.
• Pamětní deska s podobiznou Elišky Přemyslovny v domě č. 102 ve Štulcově ulici na Vyšehradě s nápisem: „28.9.1330 svou smrtí opustila Vyšehrad královna Eliška matka Karla IV. Věnovala kapitula sv. Petra a Pavla“
• Kostel sv. Jakuba Většího na Zbraslavi – kostel s ostatky některých členů přemyslovské dynastie (vč. Elišky Přemyslovny) je zpřístupněn v rámci pravidelných bohoslužeb